Historie
Fado v Lisabonu, Coimbře a Portu
Jak fado rostlo v lisabonských tavernách, proč studenti v Coimbře zpívají jinak, co měli portští obchodníci společného s kytarou a kdy je UNESCO zapsalo.
Zobrazit volné termíny fada ↗Rychlá odpověď
Fado se zformovalo v Lisabonu 19. století, v tavernách a ulicích jeho chudších čtvrtí, a od 30. let 20. století znělo především v domech fada. Coimbra si vyvinula vlastní studentskou tradici, kterou zpívají muži v akademickém oděvu. Portské spojení prochází kytarou: jeho obchodníci 18. století byli vášnivými hráči na cistru, z níž se stala portugalská kytara. UNESCO zapsalo fado na seznam v roce 2011.
Lisabonské taverny
Wikipedie datuje první spolehlivé stopy fada do Lisabonu 20. a 30. let 19. století, předávané ústně, a naznačuje, že do ulic města proniklo po roce 1840. Jeho prvními interprety byli pracující lidé: námořníci, bohémové a kurtizány v tavernách, kteří společně zpívali, tančili a dupali do rytmu fada. Jak 19. století pokračovalo, tanec slábl a interpreti se stali pouze zpěváky, fadisty. Odkud fado přišlo předtím, se stále diskutuje, teorie ukazují na Brazílii, starší portugalskou píseň i jinam.
Severa
První slavnou zpěvačkou fada byla Maria Severa Onofriana, narozená v Lisabonu v roce 1820. Zpívala v tavernách, hrála na portugalskou kytaru a v roce 1846 ve věku 26 let zemřela na tuberkulózu. Její milostný poměr s hrabětem z Vimiosa se stal legendou, poté předlohou pro A Severa Júlia Dantase, uvedenou v roce 1901, a v roce 1931 prvním portugalským zvukovým filmem. Několik písní fada vypráví příběh tohoto románku.
Domy fada
Dekret z roku 1927 přinesl přísnou kontrolu veřejných vystoupení: interpreti potřebovali profesní průkaz a jejich repertoár musel být schválen. Muzeum fada popisuje, jak se zejména od 30. let 20. století stalo poslech fada rituálem v domech fada soustředěných v lisabonských historických čtvrtích, především v Bairro Alto. Rádio, kino a později televize přinesly fado národnímu publiku a Amália Rodrigues, zpěvačka známá jako královna fada, je od 50. let 20. století šířila po celém světě.
Coimbranští studenti
Coimbrijské fado je samostatná větev, spjatá s univerzitou města a se středověkými trubadúry. Zpívají je pouze muži, zpěváci a hráči oblečení jako studenti v tmavém taláru a plášti akademického oděvu, v noci a téměř ve tmě, na náměstích a na schodech Staré katedrály, někdy jako serenáda pod oknem. Coimbrijská kytara je konstruována jinak a laděna níže než lisabonská, pro temnější zvuk. V 50. letech 20. století se coimbrijští zpěváci obrátili k baladám a velkým básníkům jako formě odporu proti diktatuře.
Porto a kytara
Porto má v tomto příběhu své místo déle, než si mnoho návštěvníků myslí. Anglická Wikipedie sleduje portugalskou kytaru až k cistře, na kterou se v Portugalsku hrálo po staletí. Kolem roku 1750 přišel nový typ, takzvaná anglická kytara, a do roku 1786 byly nástroje anglického loutnaře Simpsona velmi žádané. Portská nová obchodní třída se jí nadšeně chopila pro domácí muzicírování. Portugalští výrobci nástroj postupně přetvářeli a do poloviny 19. století se stal nástrojem, který doprovázel lisabonské fado. Dnes má Porto také studentské skupiny zpívající coimberským způsobem.
UNESCO v roce 2011
Dne 27. listopadu 2011 se fado zapsalo na seznam nehmotného dědictví lidstva UNESCO. Záznam UNESCO je představuje jako hudbu spojenou s poezií, která mísí afro-brazilské taneční zpěvy, písně přinesené do hlavního města lidmi přicházejícími z venkova a pouliční písně, které Lisabon znal na počátku 19. století. Profesionálové je zpívají v koncertních sálech i v malých fado domech, zatímco amatérští zpěváci je udržují při životě v klubech roztroušených po starších čtvrtích Lisabonu. Koncert u Cordoarie patří k této profesionální, komorní větvi.
Přečtěte si dále: Jak poprvé poslouchat fado
Zdroje